Karolina Kozáková-Vdolečková
Zobrazit na mapě

Karolina Kozáková-Vdolečková

Karolina Kozáková-Vdolečková, rozená Růžičková (1932, Mcely, okres Nymburk – rok úmrtí neznámý)

  • Abstrakt svědectví

    Karolina Kozáková-Vdolečková pochází z rodiny, která kvůli obživě objížděla zejména jižní Čechy, navštěvovali např. Písek, Protivín, Strakonice, Domažlice. V roce 1936 přestala rodina využívat maringotku, neboť otec nechal ve Slaném na zakázku vyrobit vůz; byl prý nádherný a stál „velikánský peníze“, otec za něj zaplatil 40 000 korun. Byla to tzv. štráfka,[1] vepředu zvenku byla umístěna kožená červená lavička a uvnitř stála chlouba její matky – kamna s bílou květy malovanou pecí.

    Otec Robert Růžička, řečený Ota nebo také Otyna, se narodil v roce 1910 v Sušici, byl prý velký dříč a také hrál dobře a rád na harmoniku. Jako koňský handlíř objížděl trhy, ale také měl živnost na broušení nožů a nůžek. Pracoval i jako povozník, nakládal v lomu písek a vozil ho lidem na stavbu domů. Pocházel z jižních Čech, rodiče měli domovské právo v Hluboké nad Vltavou. Prý tam byli velice váženi, dokonce jejich dcera Tonča, Kozákové-Vdolečkové teta, kamarádila se starostovou dcerou. Do otcova rodu patřily kromě rodin Růžičkových a Krausových rodiny německých Romů[2] Lagronových, Langmayerových[3] či Serinkových. Lagronovi[4] byli údajně bohatí Romové, měli tři syny, kteří prý vypadali jako filmové hvězdy. Otcův rod byl spřízněn i s rodinou Matěje Kopeckého.[5]

    Matka Johana, řečená Žanka, rozená Čermáková, se narodila v roce 1910 v Tišnově u Brna. Pocházela z rodů Čermáků-Janošovských[6]-Studených-Vrbů-Holomků-Habrů-Danielů, Čermáková zmiňuje také Absolonovy. Její pradědeček měl cirkus jménem Henry.

    Když rodina přijela na trh, kam obyčejně zajížděly i další spříznění Romové, chodívala matka po domech, sbírala nože a nůžky pro otce na broušení a přitom lidem věštila z ruky. Také prodávala krajky, gumy, nitě a jiné galanterní zboží. Místo peněz dostávala obyčejně potraviny jako vejce, někdy i maso, například slepici. Otec prý trval na tom, aby ji vždy domů přinesla živou – říkal, že kdyby byla kradená, nejedl by ji. Zakládal si na dobré výchově svých dětí. Matka prý byla velká obchodnice – lidé u nich ve vesnici pro ni paličkovali textilní soupravy do ložnice a ona je prodávala v Hlinsku v Čechách. Odjela se vším zbožím vždy na dva dny, a když se vrátila, přivezla dost peněz. Děti se zatím staraly o domácnost, prý hlavně sama Karolina Kozáková-Vdolečková obstarávala vaření, praní, žehlení.

    Kozáková-Vdolečková měla šest sourozenců, čtyři sestry a dva bratry. Nejstarší Anna[7] se narodila v roce 1928 v Jílovišti u Prahy a na témže místě o dva roky později bratr Jan. Mladší sestra Filoména přišla na svět v roce 1934 ve Strakonicích, Barbora v roce 1936 v Písku. Nejmladší z bratrů Josef se narodil za války v roce 1943[8] a Jana již po válce v roce 1948. Nejstarší sestra s bratrem chodili do školy, otec prý hodně dbal na to, aby děti uměly číst, psát, počítat a aby „měly v životě přehled“. V každém místě, kam s vozem přijeli, parkovali v blízkosti školy a starší sourozenci tam docházeli, byť třeba jen týden. O jejich docházce psali ředitelé škol záznamy do speciální knížky.

    Kmotrem všech sourozenců byl Jan Serinek, řečený Žanka. Bydlel ve Zdaboři vedle hospody U Pletánků, živil se výrobou pantoflí, které jeho žena chodila prodávat. Neměli vlastní děti, společně vychovávali hendikepovaného chlapce z ústavu. Kmotr uměl údajně čtyři světové jazyky a v očích Karoliny Kozákové-Vdolečkové platil za vzácného, čestného člověka. Jeho synovec František Serinek, syn jeho bratra Josefa, hrál na harmoniku a v dobovém tisku se o něm psalo jako o Králi harmonikářů. Bratranci Kozákové-Vdolečkové byli Arnošt Vintr[9] a Antonín Vintr.[10]

    • [1] Luxusní celodřevěný vůz s plachtou. (ed.)
    • [2] Sintové. (ed.)
    • [3] Langmajerových (ed.), Kozáková-Vdolečková zmiňuje i variantu jména Langmüller.
    • [4] František Lagron byl pravděpodobně otcův bratranec. Jeden z jeho synů, Feri Lagron, jevil o Karolinu Kozákovou-Vdolečkovou vážný zájem. (ed.)
    • [5] Zakladatel českého loutkářství žil v letech 1775-1847. Romové dnes nesou i jeho příjmení, poté co se do rodiny Kopeckých někteří přiženili či přivdali. (ed.)
    • [6] Janašovských, nebo Janešovských. (ed.)
    • [7] Anna Růžičková, řečená Nána, viz její svědectví v databázi.
    • [8] Místo neuvedeno.
    • [9] Viz jeho svědectví v databázi.
    • [10] Viz jeho svědectví v databázi.

    V roce 1939 rodiče našetřili dostatek peněz na to, aby si mohli pořídit dvoupokojový domek. Rodina se usadila ve Zdaboři[1] v jednom z pěti domů u silnice. Zde Karolina Kozáková-Vdolečková začala chodit do první třídy a starší sourozenci mohli nastálo navštěvovat školu v nedalekých Březových Horách.[2] Ve vesnici si rodina vybudovala solidní postavení a s ostatními udržovala dobré vztahy.

    Jednoho dne je místní četník přišel varovat před odvlečením do koncentračního tábora, doporučil jim, aby odešli na Slovensko. Rodina však zůstala, na Slovensku nikoho neznali a vlastně ani nevěděli, že nějaké Slovensko existuje, jak říká.

    V roce 1942 byla rodina převezena do Prahy, než je „brali do koncentráku“, jak se vyjádřila. Romové byli shromážděni v jedné místnosti, otec jí ukazoval moravské Romy a mluvil o nich jako o těch bohatších.

    [Příběh Karolíny Kozákové-Vdolečkové v Auschwitz II - Birkenau bude popsán až v druhém díle publikace, která ještě nevyšla.]

    • [1] Dnes část města Příbram.
    • [2] Dnes část města Příbram.

    Karolina Kozáková-Vdolečková se vyučila tiskařkou. Ve třinácti letech se seznámila s Jaroslavem Novotným, chlapcem o čtyři roky starším, za něhož se později provdala. Novotný pocházel z rodiny takzvaných světských, neboli „chále“.[1] V tomto manželství se jí narodil v roce 1950 syn. S druhým manželem Miroslavem Kozákem měla v roce 1952 dceru a později ještě dva syny. Ze třetího manželství s Jaroslavem Vdolečkem, s nímž žila v rodinném domě v Brně, měla dalšího syna.

    • [1] Romský výraz pro světské lidi, zároveň má negativní vyznění, v němž se odráží fakt, že tito lidé neznali, respektive nedodržovali romské zásady čistoty a jídla. (ed.)

    Jak citovat abstrakt

    Abstrakt svědectví z: HORVÁTHOVÁ, Jana a kol. ... to jsou těžké vzpomínky. 1. svazek. Vzpomínky Romů a Sintů na život před válkou a v protektorátu. Brno: Větrné mlýny, Muzeum romské kultury, 2021, 80-89, 119-125, 302-303, 678. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny (ÚSD AV ČR), https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/karolina-kozakova-vdoleckova (cit. 7.5.2024)
  • Vznik svědectví

    Rozhovory s Karolinou Kozákovou-Vdolečkovou pořídilo Muzeum romské kultury v letech 2003 a 2005. Významným zdrojem jsou knižně vydané memoráty Karoliny[1] Kozákové, Karolína – cesta životem v cikánském voze, které vydalo Muzeum romské kultury v Brně v roce 2004.

    Vyprávění doprovází reprodukce rukopisu autobiografické knihy a řada rodinných fotografií.

    • [1] Autorka v nich byla omylem uvedena jako Karolína.
  • Kde najdete toto svědectví

Přihlašte se k odběru našeho newsletteru

Partneři

  • Muzeum romské kultury

Podporovatelé

  • Bader
  • GAČR
  • TCAOS