Hilda Laníková
Zobrazit na mapě

Hilda Laníková

Hilda Laníková, rozená Ondrášová (1936, Prostějov – rok úmrtí neznámý)

  • Abstrakt svědectví

    Rodina Hildy Laníkové, rozené Ondrášové bydlela v obci Tvorovice ve vlastním domku. Otec Jan Ondráš pracoval jako nádeník na Kojetínsku, matka Marie Ondrášová byla v domácnosti a starala se o čtrnáct dětí.

    Jako prvního z rodiny zatkli na jaře 1942 Hildina otce. Odvezli ho do koncentračního tábora v Osvětimi a rodina se s ním více neshledala. Matka tak zůstala na péči o velkou rodinu sama a byla odkázána na příležitostnou práci a podporu obce. Na podzim roku 1942 internovali celou rodinu v takzvaném cikánském táboře Hodonín u Kunštátu.

    Hilda byla v té době malé děvčátko, proto si vzpomíná především na neustálý hlad a na špatné jídlo. Vypráví, že vězni museli pracovat, a to nejen dospělí, ale i větší děti; pamatuje si, že se stavěli silnice a roztloukali kámen. V lese kolem tábora byly jámy, které sloužily jako hromadné hroby. Dozorce dělali čeští četníci, někteří byli suroví a bili vězně pendreky, jiní se k nim chovali slušně. V té souvislosti si vzpomíná na Výrobu,[1] který byl pověřen vedením marodky. Vypomáhala tam i Hildina starší sestra Marie Ondrášová, které říkali Květa,[2] do níž se Wyroba zamiloval. S jeho pomocí se pak část rodiny zachránila před transportem do koncentračního tábora v Osvětimi. Když se blížila likvidace tábora a transport do Osvětimi,[3] byli Hilda, její matka a sourozenci Marie-Květa, Marie, Alois, Berta, Antonín, František a Helena po onemocnění břišním tyfem velmi slabí, proto je Wyroba nechal společně s několika dalšími vězni, kteří se také zotavovali po nemoci, na marodce. Část těchto zbylých vězňů nakonec přece jen odvezli do Osvětimi,[4] ovšem někteří – včetně rodiny Ondrášových – byli označeni za Neromy a propuštěni.

    Otec pravděpodobně věznění v Osvětimi nepřežil – a stejně tak zmizely stopy po Hildiných sourozencích, Tomášovi, Nanynce a čtyřech dalších, kteří v Hodoníně neprodělali tyfus, a tak museli nastoupit do transportu do Osvětimi; zemřeli neznámo kde.

    Propuštěná část rodiny se vrátila do Tvorovic. S pomocí sousedů přežili do konce války.

    • [1] Kancelářský oficiál Miroslav Wyroba působil po roce 1945 u tehdejšího Sboru národní bezpečnosti ve Frývaldově, dnešním Jeseníku. (ed.)
    • [2] Pomáhala jako porodní bába, přestože neměla zkoušky, a z nouze také křtila děti narozené v táborové nemocnici. (ed.)
    • [3] Transport z 22. 8. 1943. (ed.)
    • [4] Transport z 28. 1. 1944. (ed.)

    Jak citovat abstrakt

    Abstrakt svědectví z: NEČAS, Ctibor, ed. Nemůžeme zapomenout = Našťi bisteras : nucená táborová koncentrace ve vyprávěních romských pamětníků. Olomouc: Univerzita Palackého, 1994, 178-179. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny (ÚSD AV ČR), https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/hilda-lanikova-roz-ondrasova (cit. 14.4.2024)
  • Vznik svědectví

    Zápis vyprávění pořídil 1. 7. 1987 Ctibor Nečas.

  • Kde najdete toto svědectví

Přihlašte se k odběru našeho newsletteru

Partneři

  • Muzeum romské kultury

Podporovatelé

  • Bader
  • GAČR
  • TCAOS