Zobrazit na mapě

Antonín Vintr

Antonín Vintr (1934, Žebrák, okres Beroun – rok úmrtí neznámý)

  • Abstrakt svědectví

    Antonín Vintr se narodil v obci Žebrák do rodiny brusiče a prodejce textilu Antonína Vintra[1] a Josefy Vintrové.[2] Vyrůstal se sourozenci Arnoštem, Karlem a Karolínou[3] v rodinném domě. Rodiče měli obchod s textilem, prodávali především na trzích a poutích.

    • [1] Zvaného Manky a uváděného také jako Wintr nebo Vinter. (ed.)
    • [2] Rozené Čermákové. (ed.)
    • [3] Provdanou Šáchovou. (ed.)

    Rodina Antonína Vintra byla uvězněna v táboře v Letech u Písku,[1] s sebou si směli vzít jen to nejnutnější, ale všechny kufry museli nechat ve škole [v obci Lety u Písku], kde byli na dva dny ubytovaní před přidělením do tábora. Když do Let u Písku přijel transport Romů, ubytovali je nejdříve v místní škole, vozy jim spálili a koně rozdali sedlákům. Do tábora pak šli všichni jen v tom, co měli právě na sobě. Vintr vzpomíná, že jeho strýci vůz nespálili, ale v táboře ho používali na odvážení mrtvých. Když byl vůz plný, odjeli s ním za tábor, těla pohřbili v jámě a zasypali je vápnem.

    Podmínky v táboře byly náročné. Antonín Vintr vzpomíná, že nebyli dostatečně vybaveni na chladné počasí, například deky byly velice tenké. Děti si je kradly, ale když byly rozumné, spaly třeba po třech pod dvěma dekami. Od příbuzných na svobodě mohli vězňové dostávat balíčky a z potravin, které balíky obsahovaly, jim pak vařili v kuchyni takzvaný eintopf. Dnes by to ani prase nejedlo, vzpomíná Antonín Vintr, ale tehdy za to byli vděční. I tak z hladu jedli trávu, když se k ní mimo tábor dostali, ale dostávali za to bití.

    Jeho otec (zvaný Manky) pracoval v táboře v Letech jako kuchař a synovi mohl přilepšovat. Antonín Vintr na tom byl proto lépe než ostatní děti, které na něj však kvůli tomu měly vztek a nebavily se s ním. Vintrův bratranec a kamarád Tonda Janašovský[2] se kvůli hladu vloupal do skladu [s potravinami], za což ho na dva dny pověsili za ruce na kůl.

    Vintr zvažoval, že by z tábora utekl ke strýci Edovi [Čermákovi], ale matka mu to rozmluvila, protože by strýce ohrozil na životě. Matka a její sestra Antonie Janešovská[3] pracovaly jako ošetřovatelky v takzvaném dětském baráku.

    Lékařská péče byla v táboře špatná. Vintr vzpomíná, že když přišel se zdravotním problémem[4] na marodku, zbili ho a vyhodili. Vězně příliš neléčili, nechávali je umřít, což se týkalo i lidí nakažených tyfem. Otec také tyfem onemocněl, ale zachránilo ho, že mu Vintr nosil čaj a prášky – čaj dostával v kuchyni, kde pracoval strýc, a prášky sehnala maminka.[5] Matka a její sestra rovněž dostaly tyfus a deportovali je do Osvětimi.[6]

    Antonín Vintr byl [27. 5. 1943] spolu s otcem a bratrem Arnoštem z tábora v Letech propuštěn.

    • [1] 5. 8. 1942. (ed.)
    • [2] Antonín Janašovský nebo také Janešovský. (ed.)
    • [3] Nebo také Janašovská. (ed.)
    • [4] Nepamatuje si přesně, o co šlo.
    • [5] Už si nepamatuje, kde a jak.
    • [6] Podle táborové evidence „byly předány z nemocnice do preventivní vazby“ a zařazeny do transportu vypraveného do Auschwitz II – Birkenau 11. 3. 1943 z Prahy. (ed.)

    Po propuštění se Antonín Vintr léčil v psychiatrické léčebně. Když se zotavil, vyučil se kuchařem. Spolu s asi 20 dětmi bydlel u strýce Edy[1] a jeho ženy[2] v Lysé nad Labem. Manželé tam měli svůj dům a hospodářství a díky dobrým kontaktům se jim za války nic nestalo, naopak dokázali ovlivnit i propuštění příbuzných, například rodiny Antonína Vintra. Popisuje, že strýc zabil prase, odvezl ho do Prahy velkému pohlavárovi a vydobyl si, co potřeboval. Je přesvědčen, že zajistil i jejich propuštění z tábora v Letech.

    • [1] Antonín Čermák (1908–1949). (ed.)
    • [2] Františka, rozené Blümlová. (ed.)

    Jak citovat abstrakt

    Abstrakt svědectví z: HORVÁTHOVÁ, Jana a kol. ... to jsou těžké vzpomínky. 1. svazek. Vzpomínky Romů a Sintů na život před válkou a v protektorátu. Brno: Větrné mlýny, Muzeum romské kultury, 2021, 10, 90, 108, 366-368, 382, 409, 453-455, 491, 506, 519, 541, 568, 582, 600-601, 612, 632-634, 703-704. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny (ÚSD AV ČR), https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/antonin-vintr (cit. 19.6.2024)
  • Vznik svědectví

    Výpovědi Antonína Vintra pocházejí z rozhovoru pořízeného v češtině 6. 3. 1997 v Praze. Jeho videozáznam je ve sbírkách Muzea romské kultury (dále MRK) a je dostupný on-line na webu United States Holocaust Memorial Museum. Sestřihy rozhovoru jsou také publikovány na výukovém DVD Odtud nemáte žádnej návrat – Videomedailony pamětníků romského holocaustu (vydalo MRK v roce 2015). Jako na zdrojový materiál se odkazuje na knihu Paula Polanského Tíživé mlčení. Vzpomínky doprovázejí dvě fotografie ze sbírek MRK – rodinný snímek z roku 1976, na němž je Antonín Vintr s bratry Karlem a Arnoštem a matkou Josefou Vintrovou, a poválečný portrét Antonína Vintra z přibližně stejné doby.

  • Kde najdete toto svědectví

Přihlašte se k odběru našeho newsletteru

Partneři

  • Muzeum romské kultury

Podporovatelé

  • Bader
  • GAČR
  • TCAOS