Antonín Murka

• Abstrakt svědectví

  Před válkou Za války

  Antonín Murka vyrůstal v obci Veselá[1] s matkou Aloisií Murkovou, otcem Řehořem Murkou a osmi sourozenci. Ve vlastním domě s nimi žili ještě tři další rodiny, z nichž jmenuje Marii Murkovou, Annu Šubertovou a jejího syna Jana Šuberta s manželkou Antonií. Murka se živil nádenickou prací, vypomáhal na stavbách silnic. V sousední obci Klečůvka například jednomu německému statkáři kopal silážní jámy.

  • [1] Veselá, okres Zlín (ed.)

  Když se Murka 1. srpna 1942 vypravoval do práce, přišel pro něj četník a odvedl ho na nádraží v Lípě.[1] Tam se musel připojit k transportu z Vizovic do Hodonína [do takzvaného cikánského tábora]. Ve vagonu se setkal s příbuznými matky, které ve Vizovicích zatkli už o den dříve. Z vlaku vystoupili v obci Nedvědice a do tábora došli přes kopec pěšky. Po příjezdu nastal chaos, četníci vězně bili pendreky, aby je donutili seřadit se do pětic. Transportem přijel ze Želechovic i jistý Daniel s rodinou; ten držel na ruce malého syna a v druhé ruce peřinu. Když neuposlechl četníka, aby položil peřinu na zem, vytáhl na něj četník pendrek, ale místo Daniela udeřil do hlavy jeho syna, který na následky zranění zemřel.[2]

  Po příjezdu a evidenci se museli všichni společně vykoupat. Bez ohledu na pohlaví, věk nebo nemoci se všech přibližně 50 umývalo v jednom vědru s vodou. Následně všechny ostříhali dohola a oblékli do černých mundúrů. Ubytováni byli ve třech barácích, v každém stálo u zdí 50 patrových paland. Pouze sezdaní směli zůstat spolu.

  Práce byla těžká, vězňové a vězeňkyně stavěli silnici. Murka lámal kámen ve skalách, který se vozil na stavbu, starší ženy roztloukaly kameny na štěrk a mladší zase například nakládaly hlínu z výkopů na vozíky. Některé ženy pracovaly i přímo v táboře, například Květa Ondrášová na marodce u doktora Fábera[3], Vlasta Danielová uklízela v jídelně četníků.

  Jídlo bylo skromné, neslazená černá káva, k obědu polévka nebo omáčka, k tomu čtvrt bochníku chleba. Kousek masa dostávali nanejvýš jednou týdně, jinak pouze brambory. Chleba do tábora dovážel pekař z Rozseče, který ho za zlato tajně prodával i vězňům.

  V táboře byla vysoká úmrtnost. Zpočátku se pochovávalo na hřbitově v Černovicích v deskových bednách, později vzniklo pohřebiště nedaleko tábora. Tam se do jámy 4 krát 2 metry pohřbívalo v papírových pytlích svázaných u krku, takže hlava nebožtíků vyčnívala. Mrtví byli zaházeni pouze tenkou vrstvou hlíny, stávalo se tedy, že se k nim v noci dostala zvěř, rozsápala je a ráno je bylo nutné pohřbít znovu.

  Murka byl vybrán jako takzvaný svobodník,[4] který dohlížel, aby se nikdo nepokusil o útěk. Sám útěk zvažoval, ale nechtěl ohrozit matku a sourozence na svobodě. Jeho partnerka Hedvika byla ve vysokém stupni těhotenství internována v táboře už dřív. Přivedla zde na svět jejich dítě, které zde zakrátko nato zemřelo.[5] Když Murkovi druh jeho matky Bečica do tábora napsal, že matku i sourozence odvezli do Osvětimi, rozhodl se v květnu 1943 pro útěk. Tou dobou odeznívala tyfová epidemie a četníci mohli po delší době domů na dovolenou, v táboře jich zůstalo málo. Murka za táborem pracoval na výkopu vodovodu: vždy čtyři muži kopali a čtyři hlídali, aby se výkop nezavalil. Když na výkop dozírali Murka spolu s Blažejem Dydim, Miroslavem[6] z Valašských Klobúk a s Ludvíkem Murkou z Dolní Lhoty, dohodli se ti čtyři, že začnou honit ondatry, které tam pobíhaly, a při té příležitosti utečou. Miroslav a Ludvík Murka prchali jiným směrem a oba byli nezávisle na sobě zastřeleni.[7]

  Blažej pocházel z okolí Březůvky, společně tedy zamířili právě tam. Po cestě odpočívali u jistého Kaláče, Blažej šel do sousedství pro cigarety, ale chytil ho četník. Později se Murka dozvěděl, že Blažeje odvezli do Osvětimi, kde dělal kápa. Po válce byl ve Vítkově poznán, udán a následně odsouzen.[8]

  Murka se poté skrýval u pasekářů kolem Dešné. Nejprve jej v seníku schoval na dva týdny [Alois] Oškera přímo v Dešné. Jeho rodinu na sklonku války kvůli pomoci partyzánům vyvraždili. Dále se skrýval a za nocleh a stravu vypomáhal u Podešvů v Jasenné, u Lukšů a Chovanců ve Všemině a u Kolářů v Březůvkách. Nemohl si dovolit odmítnout ani těžké práce, aby jej nikdo neudal, jednomu pasekáři například lámal kámen na stavbu.

  Němci chodili po domácnostech a hledali partyzány. Jednou se před nimi musel schovat do pece, kterou pasekářka právě roztápěla na pečení chleba.

  U Lukšů ve Všemině se seznámil s Jirkou Mokrým z Prostějova, který bojoval na Slovensku, padl do zajetí, ale podařilo se mu uprchnout. Chtěl k partyzánům, Murka ho tedy vzal do Prlova,[9] kde měl známé. Prvního září 1944 se u pasekáře Turína setkali s [Dajanem Bojanovičem] Murzinem[10] a připojili se k partyzánům. Nejprve si ale museli sami obstarat zbraně. V oblasti se pohybovalo značné množství ozbrojených maďarských vojáků. Vybrali si v Pozděchově domácnost, kde zrovna čtyři vojáci jedli, zbraně opřené nedaleko dveří. S divokým vzezřením a s těžkou sekyrou v ruce je úspěšně o zbraně i náboje připravili.

  Murka se stal velitelem menší skupiny, dostal přezdívku Tonda Cigán. Spolu s ním byl ve skupině Jirka Mokrý a Jugoslávec Teodor Simin, 10 ruských zajatců, z nichž si vybavuje jména Míša, Petr a Čajkovskij, a 11 místních kluků, z nichž konkrétně jmenuje ze Zádveřic Řepišťálka, Rafaje, Geržu a Mikesku, z Vizovic Kalivodu, Bělíčka, Tomáše, Heše a Jančíka.

  Murka stručně vyjmenovává akce, kterých se se svojí partyzánskou skupinou účastnil: „Neratov – barák Němci, Lutonina – Maďaři, Veselá – Němci, Želechovice – Němci, Pindula-Kudlov – odzbrojení Němců, Lípa – Němci, Újezd u Vizovic – chyceno 30 Němců, poprava oběšením na Ploštině.“[11]

  V březnu 1945 nocoval Murka s Jirkou Mokrým a Jugoslávcem Teodorem v Prlově u Slávka Hovězáka, když ve čtyři hodiny v noci přišla spojka a hlásila, že do vesnice přijeli Němci hledat partyzány. Všichni tři tedy utekli na seninské paseky varovat ostatní spolubojovníky. U Jiřičků našli kapitána Petra Buďku, Vasila a Alekse a takto v šesti vyrazili směr Leskovec; už nezbývalo příliš mnoho možností, kde se schovat. Večer se opět rozdělili, Murka s Jirkou a Teodorem se připojili na Ploštině ke skupině 24 partyzánů pod velením Sáši [Alexandra Trofimoviče Kotljarova]. [Velitel brigády] Murzin za nimi poslal spojku s rozkazem nekonat žádné akce, protože Němci vyhlásili, že popraví každého desátého občana ve vesnici, v níž se najde mrtvý Němec. Partyzáni rozkaz respektovali a vypravili se směrem na Valašské Klobúky, co nejblíž k frontě. V obci Lipina našli nocleh a stravu u [Karla] Ovesného. V sousedním domě právě oplakávali nebožtíka, aby tedy nevzbudil podezření sousedů, připojil se Ovesný k modlitbám za mrtvého a požádal partyzány, aby nebudili pozornost a postavili na stráž jen jednoho. Nad ránem do domu vpadli Němci a partyzáni se museli z vesnice prostřílet. Dva partyzáni zde zahynuli a pět jich bylo zraněno.[12]

  Začátkem května podporovala skupina sovětské vojáky při osvobození Vizovic. V noci ze 4. na 5. května tam zahynul Jirka Mokrý, když stoupl na minu.

  Murkovi v koncentračních táborech zahynula celá rodina, vrátil se pouze bratr Rudolf Murka. Antonín Murka je držitelem osvědčení, že byl politickým vězněm (v době od 1. 8. 1942 do 1. 5. 1943), a osvědčení o účasti na národním boji za osvobození (v době od 1. 9. 1944 do 5. 5. 1945). V květnu 1945 byl vyznamenán čestným odznakem I. stupně a medailí II. stupně a v květnu 1969 mu byla udělena medaile za službu vlasti.

  • [1] Lípa, dnes část obce Želechovice nad Dřevnicí, okres Zlín. (ed.)
  • [2] Pravděpodobně Ladislav Daňhel, narozen 1911 v Želechovicích nad Dřevnicí, okres Zlín, a jeho roční syn Jiří, který zemřel v Hodoníně 7. 11. 1942. (ed.)
  • [3] Správně Wyroba, viz vzpomínkové vyprávění Hildy Laníkové, rozené Ondrášové. (ed.)
  • [4] Nejnižší stupeň táborového dozorce.
  • [5] Hedvika Heráková, narozena 1926 v Újezdě, okres Zlín. Její syn Antonín, narozen 24. 10. 1942 v Hodoníně, tam 18. 12. 1942 také zemřel. (ed.)
  • [6] Jménem si není jistý.
  • [7] Ludvík Murka, narozen 1908 v Nevšové, okres Zlín. Podle sdělení Oldřicha Tomaje z Luhačovic byl postřelen hajným a zemřel na následky zranění v nemocnici v Uherském Hradišti. (ed.)
  • [8] Viz vzpomínkové vyprávění Anastázie Burianské, rozené Adamové, a Irena Heráka. (ed.)
  • [9] Prlov byl jednou z obcí, kterou nacisté na sklonku války vypálili, protože místní pomáhali partyzánům. Dne 23. dubna 1945 vypálili celkem osm stavení a povraždili 23 obyvatel.
  • [10] Dajan Bojanovič Murzin, v letech 1944–1945 velitel I. partyzánské brigády Jana Žižky. (ed.)
  • [11] Ploština je zaniklá pasekářská osada obce Drnovice, nedaleko Valašských Klobouk na Moravě, kterou 19. dubna 1945 nacisté vypálili a její obyvatele za podporu partyzánů zmasakrovali.
  • [12] Skupina se na doporučení chtěla obrátit na Karla Ovesného z Lipiny, ale došlo k záměně a oslovili jeho bratrance stejného jména. Ten je nasměroval ke správnému Karlu Ovesnému, pak je však udal na četnické stanici ve Valašských Klobúkách. Podrobněji například zde: https://www.jurickuvmlyn.cz/li...

  Jak citovat abstrakt

  Abstrakt svědectví z: NEČAS, Ctibor, ed. Nemůžeme zapomenout = Našťi bisteras : nucená táborová koncentrace ve vyprávěních romských pamětníků. Olomouc: Univerzita Palackého, 1994, 180-186. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny (ÚSD AV ČR), https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/antonin-murka (cit. 11.5.2024)

• Vznik svědectví

  Vyprávění v roce 1987 zaznamenal na magnetofon Ctibor Nečas, přepis nahrávky následně doplnil o informace z dopisu pamětníka ze 14. září 1987. V přepisu je zachováno Murkovo nářečí.

• Kde najdete toto svědectví

  Ctibor Nečas (ed.): Nemůžeme zapomenout – Našťi bisteras. Nucená táborová koncentrace ve vyprávěních romských pamětníků