Verona Giňová

• Abstrakt svědectví

  Před válkou Za války Po válce

  Muž Verony Giňové byl kovář a hudebník. V kovárně mu pomáhala – tahala měch, bušila kladivem. V obci Tolčemeš stálo pět či šest domků, v nichž žili Romové. Všichni se také živili jako hudebníci. Verona Giňová vzpomíná na nový dům z nepálených cihel zařízený nábytkem, v němž měli jako jediní Romové prkennou podlahu. Vypráví, že k nim chodíval posedět i farář, který dokonce uměl romsky.

  Giňová vzpomíná, že když začala válka, Slováci se jim posmívali: „Němci vás povražděj! Němci nemají rádi cikány!“ Giňovi si stejně jako ostatní romské rodiny museli na příkaz četníků své domy zbourat a vystěhovat se tři kilometry za obec, kde v nuzných přístřešcích přežívali do konce války. Muž Verony Giňové tam i nadále koval, chodívali k němu Slováci z obcí Jakubovany a Hubovce.[1]

  • [1] Obec Hubovce nenalezena.

  Verona Giňová s rodinou brzy odjela do Čech, nejprve do Prahy, kde žil její syn Karol, a potom do Rokycan, kde se usadili. Její muž zanechal před odjezdem kovářské náčiní Emě, dceři z prvního manželství. Po nějaké době Ema nářadí prodala a odjela za nimi.

  Jak citovat abstrakt

  Abstrakt svědectví z: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena, ed. “Po židoch cigáni.” Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945.: I. díl (1939–srpen 1944). 1. Praha: Triáda, 2005, 114-116 (ces), 117-119 (rom). Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny (ÚSD AV ČR), https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/verona-ginova (cit. 12.5.2024)

• Vznik svědectví

  Verona Giňová byla v roce 1987, kdy s ní probíhal poslední rozhovor, už nemocná, špatně slyšela a její zdravotní stav nedovoloval podrobnější dotazy týkající se válečných vzpomínek.

• Kde najdete toto svědectví

  Milena Hübschmannová (ed.): „Po židoch cigáni.“ Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945