Verona Fečová

• Abstrakt svědectví

  Před válkou Za války Po válce

  Verona Fečová líčí rodinné poměry a postavení v rámci slovenské vesnice. Rodina byla bohatá, vlastnila pozemky. Otec byl negramotný, ale obchodoval s prasaty a říkalo se mu baron. Rodina chovala krávy, koně a prasata, vlastnili kočár. Verona Fečová od brzkého rána chodívala pomáhat, ráda dělala takzvanou gádžovskou práci [šlo o práci, která byla typická pro neromské Slováky (obvykle v zemědělství) a nepatřily do ní profese, řemesla, služby typické pro Romy (ed.)]. Později měli neromské sluhy a romské služky, což byly matčiny nevdané sestry, tety Erža a Ilona. Verona Fečová vzpomíná na dobré vztahy se Slováky z obce, kterým chodili na křtiny či svatby – vzájemné vztahy popisuje, že byli jakoby jedna velká rodina.

  Za války byla jejich rodině ponechána živnost, ale museli odevzdávat prasata a maso. Nikdo z rodiny nebyl odveden do pracovních táborů, mohli zůstat doma, ale museli u sebe nechat bydlet Němce. Fečová uvádí, že ke konci války u nich asi čtrnáct dní bydlel německý doktor a že mu její dcera a syn Jožko [Josef] zpívali, za což dostávali peníze. Popisuje, že doktor se k nim choval slušně, měl rád jejich děti, měl s nimi soucit.

  Verona Fečová zmiňuje, že její otec, narozený v roce 1914, po válce vykonával v Praze těžkou práci, onemocněl a roku 1972 zemřel.

  Jak citovat abstrakt

  Abstrakt svědectví z: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena, ed. “Po židoch cigáni.” Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945.: I. díl (1939–srpen 1944). 1. Praha: Triáda, 2005, 150-156 (ces), 157-162 (rom). Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny (ÚSD AV ČR), https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/verona-fecova (cit. 12.5.2024)

• Vznik svědectví

  Rozhovor byl patrně nahráván v domácnosti Verony Fečové. Přítomna byla vnoučata, pravnoučata a snacha Olga Fečová, která do rozhovoru částečně vstupovala. Rozhovor je zkrácen.

  Podle informací Verony Fečové měli Romové z Lúčky s místními neromskými Slováky velmi blízké vztahy, podle editorky knihy Mileny Hübschmannové nebyli tedy ani považováni za „cikány“. O spontánní integraci podle editorky knihy svědčí i mluvený projev – romština prokládaná dlouhými pasážemi v jazyce, v němž se mísí šarišské nářečí a čeština.

• Kde najdete toto svědectví

  Milena Hübschmannová (ed.): „Po židoch cigáni.“ Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945