Zobrazit na mapě

JUDr. Tomáš Holomek

Tomáš Holomek (1911, Hraničky u Svatobořic, okres Kyjov – 1988, Brno) byl právník a zároveň první Rom, který v Československu získal vysokoškolské vzdělání. Pocházel z osady Hraničky mezi Svatobořicemi a Kyjovem na Moravě; když mu bylo 11 let, přestěhovali se do domku ve Svatobořicích a tam teprve začal chodit do místní obecní školy. O pár let později odmaturoval na kyjovském gymnáziu a vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Na konci 30. let na rodinu dopadla nacistická perzekuce a většina příbuzných Tomáše Holomka zahynula v Osvětimi; on sám se před koncentračním táborem zachránil útěkem na Slovensko.

Po válce absolvoval v letech 1945–1946 rigorózní zkoušky na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a získal akademický titul doktora práv. Jako právník pak pracoval na úřadech v Hodoníně a Gottwaldově (dnešní Zlín) a kariéru završil v armádě, kde až do důchodu působil jako vojenský prokurátor s hodností plukovníka.

Tomáš Holomek byl členem Komunistické strany Československa a v letech 1969–1971 byl poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady. Patřil také k zakládajícím osobnostem mezinárodního romského hnutí. V roce 1969 spoluzakládal Svaz Cikánů-Romů, kde se mimo jiné zaměřil na otázku odškodnění Romů za rasovou perzekuci a tři roky tam byl ředitelem hospodářského zařízení Nevo drom. Jako člen delegace Svazu Cikánů-Romů se zúčastnil Světového romského kongresu v roce 1971 v Orpingtonu nedaleko Londýna, na němž se delegáti dohodli na vzhledu romské vlajky, romské mezinárodní hymně a na preferenci označení etnonymem Rom namísto Cikán.

„Karlík“, o němž Tomáš Holomek hovoří, je jeho syn Ing. Karel Holomek (narozen 1937 v Brně), rovněž aktivista a politik, v letech 1990–1992 poslanec České národní rady za Občanské fórum, respektive Občanské hnutí.

  • Abstrakt svědectví

    Tomáš Holomek vyrůstal v bědných poměrech v romské osadě mezi obcemi Svatobořice a Kyjov. Otec byl dělník a ani rodiče, ani jeho pět bratrů neuměli číst a psát. Když mu bylo 11 let, přestěhovali se z chatrče v osadě, v níž, jak říká, žili s potkany, do domku ve Svatobořicích, kde začal chodit do školy. Zpočátku tam měl problémy, děti se mu posmívaly, že je cikán, navíc byl o pět let starší než ostatní spolužáci. Už z třetí třídy ale na doporučení učitele udělal přijímací zkoušky na gymnázium v Kyjově, kde ho spolužáci, vesměs z bohatých rodin, přijali mezi sebe až v kvintě. Přesto studoval s vyznamenáním; hnacím motorem mu bylo především vědomí, že si rodiče odříkají, aby on mohl chodit do školy. Po maturitě si vybral studium práv, protože nemusel chodit na přednášky a mohl si přivydělávat kondicemi.

    Tomáš Holomek bydlel za okupace v obci Milotice v okrese Hodonín. V té době už byl ženatý a měl syna a dceru. Nemohl se živit jako právník, a tak pracoval v dolech; obsluhoval takzvanou honku, vozík, do kterého se rubalo uhlí. Práce byla fyzicky velice náročná. Po půl roce dostal místo v kanceláři ve sklárnách v Kyjově, kam dojížděl na kole.

    Rodiče deportovali ze Svatobořic v březnu[1] a o 14 dní později dostal do práce telegram od pana Mareše[2] z kriminální policie v Bartolomějské [v Praze], s nímž se znal z dob studií ze společných přednášek na Filozofické fakultě. Text zněl: „Hoří to s tebou! Tvůj doktor Dobrý.“ Hned pochopil, oč jde, a jel domů do Milotic, kde se s prosbou o pomoc obrátil na pana Hamerníka,[3] učitele svého syna Karlíka, a následně na hraběte Seilera, šéfa oberlandratu v Olomouci, ale oba ho odmítli. Rodina se tedy spakovala a s ranci na zádech odešli pěšky do obce Dubňany, vzdálené asi deset kilometrů, kde bydlela sestra jeho ženy (manželka pana Holomka nebyla Romka). Tomáš Holomek byl ve spojení s poštmistrem z Milotic, a když od něho dostal zprávu, že po něm pátrá gestapo, utekl po pašerácké stezce mezi Hodonínem a obcí Holíč na Slovensko, aby příbuzné v Dubňanech neohrozil. Schovával se hlavně v romských osadách nebo v lesích. Často tři čtyři dny nejedl. Praskly mu tři dvanácterníkové vředy, k lékaři samozřejmě nemohl. Vzpomíná na razii německých vojáků nedaleko obcí Gelnica a Margecany, kde se v jedné osadě schovával u romské rodiny na půdě. Rusové totiž v okolí vysadili parašutisty a němečtí vojáci po nich pátrali, ale Tomáši Holomkovi se podařilo z obklíčené osady utéct do lesa. Zdůrazňuje solidaritu, která mezi Romy panovala. Nejenže ho neudali, ale vždy mu poskytli jídlo a nocleh. Jak sám říká, na Slovensku nebyl postih Romů tak přísný jako v Čechách a na Moravě.

    • [1] Rok není uveden.
    • [2] Křestní jméno není uvedeno.
    • [3] Křestní jméno není uvedeno.

    Po válce se dozvěděl, že rodiče i všichni bratři zahynuli v Osvětimi. Nejprve se zotavoval v nemocnici v Uherském Hradišti, a když se asi v červnu vrátil do Milotic, byl jmenován tamním komisařem. Při návratu zachránil učitele Hamerníka před lynčem místních lidí, kteří se mu mstili za to, že udával. Když mu Hamerník děkoval, řekl mu, že patří do rukou soudu, ne samozvaných soudců, a nechal ho odvézt do Kyjova, kde mu lidový soud vyměřil trest smrti. Holomek zmiňuje i osud hraběte Seilera, kterému byl zabaven majetek a skončil v chudobinci, ovšem po půl roce odjel do Rakouska, kde měl zázemí.

    Z místního národního výboru přešel Tomáš Holomek na krajský a tam ho v roce 1949 oslovil [Josef] Korčák s nabídkou, aby vstoupil do armády. Holomek říká, že napřed se mu vysmál, ale dostal to jako stranický úkol a až do penze působil jako vojenský prokurátor v Kroměříži.

    Počkejte, já vám zazpívám písničku mého tatínka, říká na závěr Tomáš Holomek a zpívá romsky píseň, jejíž text v českém překladu začíná „Utíkej, chlapče, utíkej, přicházejí četníci a nesou řetězy…“ U poslední sloky ho přemůže dojetí a nahrávka končí.

    Jak citovat abstrakt

    Abstrakt svědectví z: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena, ed. “Po židoch cigáni.” Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945.: I. díl (1939–srpen 1944). 1. Praha: Triáda, 2005, 646-651. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny (ÚSD AV ČR), https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/tomas-holomek (cit. 29.11.2023)
  • Vznik svědectví

    Rozhovor s Tomášem Holomkem nahrála v Brně v češtině Milena Hübschmannová a je zkrácen. Natáčení plánovali od dob spolupráce ve Svazu Cikánů-Romů začátkem 70. let, ale uskutečnilo se až v roce 1985, kdy už byl Tomáš Holomek nemocný; podle editorky byl skleslý a čekal na smrt. Jeho vyprávění do publikace zařadila, ačkoli pocházel z Moravy, tudíž rodiny Holomkových se týkal válečný osud Romů v Protektorátu Čechy a Morava – chtěla tak poukázat na odlišný oficiální přístup k Romům na Slovensku a v protektorátu. Součástí rozhovoru je romská píseň o třech slokách, kterou Tomáš Holomek na závěr zazpíval, doplněná o český překlad.

  • Kde najdete toto svědectví

Přihlašte se k odběru našeho newsletteru

Partneři

  • Muzeum romské kultury

Podporovatelé

  • Bader
  • GAČR
  • TCAOS