Mária Horváthová
Mária Horváthová (asi 1925, Hunkovce, okres Kežmarok – rok úmrtí neznámý) je manželkou Jana Horvátha.[1] K Horváthovým přivedla tazatele Helena Demeterová, za svobodna Horváthová – Mária Horváthová je její matka, Jan Horváth nevlastní otec. Helena Demeterová je manželkou Bertína Demetera[2] a švagrovou Vasila Demetera.[3]
Mária Horváthová byla jako dívka vdaná za mladého muže z dobře situované hudebnické rodiny, kterého jí rodiče vybrali. Ze vztahu z vlastního rozhodnutí jako těhotná odešla a rodiče ji poté provdali za Jana Horvátha z chudé, vzdáleně spřízněné kovářské rodiny. Mariinu prvorozenou dceru Helenu vychovávali prarodiče, po babiččině smrti šla jako devítiletá sloužit k sedlákovi.
[1] Viz jeho svědectví v databázi.
[2] Viz jeho svědectví v databázi.
[3] Viz jeho svědectví v databázi.
-
Abstrakt svědectví
Mária Horváthová vzpomíná na otcovu profesi – byl povozník, vozil klády a celý život pracoval s koňmi.
Mária Horváthová líčí, jak se matka Jana Horvátha[1] vypravila za synem do osmdesát kilometrů vzdáleného pracovního tábora, a protože pro něj neměla nic k snědku, dostala spoustu jídla od Máriiny matky a babičky.
Po příchodu Němců [po potlačeném Slovenském národním povstání v roce 1944 (ed.)] musela rodina Márie Horváthové z Hunkovců odejít a majetek nechat na místě. Z jejich velkého domu udělali Němci nemocnici. Horváthová líčí, jaký měla jako mladé děvče z Němců strach. Ve vesnici Oslava[2]
se Horváthovi spolu s dalšími asi třiceti lidmi schovali v prázdném domě po Židech. V noci tam přišel Němec, který hledal nějaké romské dívky; když žádnou nenašel, vzal zapalovač a dům podpálil. Všichni utekli do lesa, ráno se rozdělili a Horváthová spolu s několika příbuznými doputovala k neznámým Romům do obce Kuková. V zapůjčeném domku zůstali asi půl roku, až do konce války. Chodili pomáhat k sedlákům, vybírali brambory, ženy předly a vyšívaly. Otec Márie Horváthové měl peníze, a tak babičku s matkou napadlo, že se vydají až k maďarským hranicím nakupovat tabákové listy. Místní sedláci jim pak za ně dávali potraviny – brambory, mléko, máslo, tvaroh. Měli malý vůz i koně, kterého si chytil otec; v té době prý bylo možné najít zatoulané koně všude kolem.
Rodina Márie Horváthové si nastřádala jídlo a s vozem se vrátili domů do Hunkovců. Popisuje zničenou a spálenou krajinu bez jediného stromu, samé krátery a miny, rozstřílené a zničené domy nejen v Hunkovcích, ale i v okolních vesnicích (Ladomirová, Poľanka [1], Komárnik). Do jejich vesnice se vrátilo několik rodin sedláků a také tři romské rodiny. Muži odklízeli mrtvé ruské vojáky a kopali jámu, do které je pohřbívali. Dostávali za to jídlo – konzervy, slaninu, chleba. Pak si Romové ze dřeva získaného z vojenských bunkrů postavili koliby a postupně i lepší dřevěné domky. Měsíc po návratu do Hunkovců se Márii Horváthové narodila dcera Helena; celkem měla šest dětí a všechny se narodily doma. Když byly nemocné, léčila je její maminka nebo teta bylinkami; jak Horváthová říká, stará Romka je lepší než doktor.
[1] Nenalezeno.
Jak citovat abstrakt
Abstrakt svědectví z: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena, ed. “Po židoch cigáni.” Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945.: I. díl (1939–srpen 1944). 1. Praha: Triáda, 2005, 451-460 (ces), 461-469 (rom). Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny (ÚSD AV ČR), https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/maria-horvathova (cit. 12.5.2024) -
Vznik svědectví
Rozhovor proběhl v domácnosti Márie Horváthové a Jana Horvátha v roce 1985 a jde o téměř nezměněný přepis a překlad záznamu.
Zmínky Márie Horváthové o ručních pracích pro sedláky dokládají známou skutečnost, že v některých lokalitách jižního Slovenska vyšívaly romské ženy běžně pro rodinu i pro obživu. Na východním Slovensku byla tato profesní dovednost, která svědčila o vyšším statusu romské rodiny a větším začlenění do vesnické neromské společnosti, spíše výjimečná. Dokládá to i zmínka o velikosti domu rodičů Márie Horváthové, v němž si Němci zřídili ošetřovnu.
-
Kde najdete toto svědectví
