Jozefína Danielová

• Abstrakt svědectví

  Před válkou Za války Po válce

  Před rokem 1930 bydleli Romové za vesnicí u lesa v romské osadě čítající asi pět nebo šest domků. Měli tehdy těžký život a mívali hlad. Rodiče paní Danielové chodili za mlada pracovat na velkostatky na pole, říkalo se jim deputátníci.[1] Děti tahali s sebou na zádech. Také pracovali na stavbách, kdekoli, kde se dala sehnat práce, většinou však jen v létě. Za práci dostávali kromě jídla i peníze, ale nebyli dostatečně zaplaceni. Místní romští muži byli kováři, Jozefína Danielová pamatuje dva. Ženy chodily žebrat k slovenským sedlákům, v létě se zase chvíli chodilo do práce. Za života Jozefíny Danielové se již Romové mohli přestěhovat blíž k Slovákům, koupili pozemky v jedné ulici a postavili si tam nové bydlení. Pamatuje, že Romové zvali bohaté slovenské sedláky, u nichž v létě pracovali, aby byli kmotry jejich dětí; také jejími kmotry byli Slováci, s rodiči měli přátelské vztahy.

  Romové podle ní tehdy hodně drželi při sobě, byli chudí, ale život byl veselejší. Společně slavili svátky, navštěvovali se.

  • [1] Deputát je odměna v naturáliích vedle platu v penězích nebo místo peněz.

  Otec Jozefíny Danielové pracoval, o nic se nestaral a gardisté z Čár je nechali být, nic špatného jim ani jiným Romům v obci neudělali. Tam, kde tehdy byli Němci, nebylo dobře, říká, ale v Čárách Němci nebyli dlouho, a tak gardisti Romům sami od sebe neškodili. Romové však měli omezená práva – nemohli například jít do hospody nebo na zábavu; když chtěli k muzice, museli si udělat zábavu doma sami, vzpomíná Jozefína Danielová a dodává: „Mohl jsi být oblečený jako pán, mohl jsi být nevím co, nepustili tě tam.“

  Němce se do Čár nastěhovali jen na zimu,[1] byli to vojáci ranění po bombardování, a pak je zas převezli jinam. Rusové byli podle jejích slov horší – hned po příchodu je vyhnali z domu, nestihli si odnést vůbec nic, ani jídlo, a zřídili si tam radiovou stanici. Chodili za ženami, znásilňovali mladé dívky, a tak se musely ve dne v noci schovávat v polích. Vyšší šarže se většinou chovaly lépe.

  Romové z Čár byli na vojně, v slovenské armádě byli zařazeni k pracovním četám.

  • [1] Letopočet není uveden.

  Danielová vzpomínala, že když už byla dospělá a vdaná, přicházeli večer staří Romové, vyprávěli pohádky, tancovalo se, zpívalo se a bylo veselo. Později začali žít víc každý pro sebe a trávit večery doma u televize.

  Jak citovat abstrakt

  Abstrakt svědectví z: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena, ed. “Po židoch cigáni.” Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945.: I. díl (1939–srpen 1944). 1. Praha: Triáda, 2005, 636-640 (ces), 641-645 (rom). Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny (ÚSD AV ČR), https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/jozefina-danielova (cit. 12.5.2024)

• Vznik svědectví

  Rozhovor probíhal na jaře 1994 u Jozefíny Danielové na dvorku jejího domu v romské uličce na kraji vesnice Čáry.

• Kde najdete toto svědectví

  Milena Hübschmannová (ed.): „Po židoch cigáni.“ Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945