MUDr. Ján Cibula
MUDr. Ján Cibula (1932, Klenovec, okres Rimavská Sobota – 2013, Bern, Švýcarsko) byl lékař a jedna z nevýznamnějších osobností světové romské politiky i etnoemancipačního hnutí. Jako spolupracovník Ing. Antona Facuny se angažoval v Zväzu Cigánov-Rómov (1969–1973). Počátkem normalizace emigroval a usadil se ve Švýcarsku. Na II. kongresu IRU [International Romani Union] v Ženevě byl roku 1978 zvolen předsedou. V roce 1982 se jako vedoucí delegace na II. mezinárodním romském festivalu v Indii setkal s Indírou Gándhíovou. Roku 1985 obdržel jako teprve druhý laureát bez švýcarského občanství (po Albertu Einsteinovi) Kulturní cenu kantonu Bern. Spolu s tehdejším prezidentem IRU PhDr. Rajkem Djuričem [1947–2020] se v roce 1997 zasadil o to, aby byli Romové odškodněni jako oběti holokaustu.
Sdružení česko-slovenských Romů v Kanadě ho v roce 2001 navrhlo na Nobelovu cenu míru. Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová mu roku 2020 udělila Řád Ĺudovíta Štúra I. třídy in memoriam, jedno z nejvyšších slovenských státních vyznamenání.
-
Abstrakt svědectví
V Klenovci žilo hodně Romů. Obývali asi čtyřicet domů a většinou se živili jako hudebníci – v minulosti totiž přišli do vesnice jako dvorní muzikanti místních hrabat Kubíniových. Jen několik romských rodin provozovalo košíkářské řemeslo nebo vyrábělo košťata a smetáky. Otec Jána Cibuly byl rovněž hudebník, primáš. Cibula jako jedno z mála romských dětí soustavně navštěvoval základní školu a počítalo se s tím, že bude dál studovat.
Ján Cibula líčí omezení, která v souvislosti s válkou dopadla na Romy, a ohrožení ze strany Němců. V době, kdy vychodil základní školu, už Romové nesměli studovat na gymnáziu, ale po otcově intervenci u ředitele gymnázia v Tisovci ho tam přijali. Na gymnázium chodil asi rok nebo dva, pak se začalo bojovat a musel zůstat doma. Cibula vypráví, že ve vsi měli sedláci na Romy vztek. Když přišli Němci a chystali se zničit místní romskou osadu,[1] sedláci se Romům posmívali. Ruští partyzáni, s nimiž přišel i strýc Jána Cibuly Tomáš Farkaš, však Němce z osady vyhnali a Romové byli uchráněni.
- [1] Bližší dataci či období neuvádí.
Ján Cibula pokračoval ve studiu a už jako čtrnáctiletý se začal angažovat ve prospěch Romů. Prvního máje 1946 vyšli na jeho popud místní Romové do vesnice s transparentem „Vzhůru, Romové“ a Cibula promluvil na návsi. Připomněl, jak je za války Němci, kteří si jich nevážili, chtěli povraždit. Romové teď věří, že bude líp, a chtějí jen to, aby si jich sedláci ze vsi víc vážili, řekl.
Po maturitě na gymnáziu v Rimavské Sobotě roku 1951 pokračoval studiem medicíny v Bratislavě. Studiu se věnovali také jeho sourozenci – mladší sestra Adéla se stala lékařkou, bratr Barna inženýrem, sestra Žala navštěvovala vysokou školu v Košicích,[1] ale když Ján Cibula emigroval, vyhodili ji.[2]
Cibula emigroval kvůli manželce, která s jejich dvěma dětmi odešla s jiným mužem do Německa; později se usadil v Bernu. Vzpomíná, jak v Bratislavě, kde už pracoval jako lékař, radil sestře Adéle, medičce, v romštině, když si nevěděla rady s diagnózou. Když se jich však pacienti ptali, jakou řečí to mluví, odpovídal, že latinsky, protože se za romštinu styděl. Připomíná svůj podíl na založení Zväzu Cigánov-Rómov a spolupráci s Antonem Facunou. V Bernu potom pracoval ve dne jako lékař a v noci se věnoval soustavné politické činnosti ve prospěch Romů.
Jak citovat abstrakt
Abstrakt svědectví z: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena, ed. “Po židoch cigáni.” Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945.: I. díl (1939–srpen 1944). 1. Praha: Triáda, 2005, 120-123 (ces), 124-126 (rom). Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny (ÚSD AV ČR), https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/jan-cibula (cit. 11.5.2024) -
Vznik svědectví
Ján Cibula poskytl rozhovor roku 1997, kdy navštívil studenty romistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Rozhovor neprošel redakcí.
-
Kde najdete toto svědectví
