Emílie Machálková
Zobrazit na mapě

Emílie Machálková

Emílie Machálková zvaná Elina, rozená Holomková (1926, Svatobořice okres Kyjov – 2017, Brno) byla činorodou a veřejně známou kulturní osobností. Po válce se Machálková prosadila jako zpěvačka, vyhrála několik pěveckých soutěží. Zpívala s předními československými folklorními zpěváky, jako byli Jožka Severin, Eugen Horváth, Jožka Černý a další. Spolupracovala s Muzeem romské kultury a s organizací Živá paměť, jakožto pamětnice se účastnila besed a přednášek na školách a významně se podílela na vzdělávání dětí a mládeže o holokaustu Romů a Sintů. O svém životě sepsala vzpomínkové vyprávění, které Muzeum romské kultury vydalo v publikaci Memoáry romských žen pod názvem Sága rodu Holomků (2004). Za předávání životních zkušeností a práci s dětmi jí byla v roce 2013 udělena Cena Muzea romské kultury.

  • Abstrakt svědectví

    Emílie Machálková vyrůstala v obci Svatobořice, kde s rodiči Rosínou a Antonínem Holomkovými a bratrem Miroslavem Holomkem žila v domácnosti u prarodičů („stařečků“) Terezy a Pavla Holomkových. Chodila zde do obecné školy. V osmi letech se s rodiči přestěhovala do obce Nesovice. Bratr Miroslav zůstal bydlet u prarodičů, protože začal chodit na reálné gymnázium v Kyjově. Machálková nastoupila do trojtřídky v Nesovicích, kde se jí ale nedostalo vřelého přivítání. Pan učitel Cejnek ji posadil do poslední lavice a dával jí najevo, že je méněcenná. Ani děti se k ní nechovaly hezky a až postupem času si našla kamarádky.

    Machálková pak popisuje idylické letní prázdniny po tomto nehezkém školním roce, které trávila u stařečků ve Svatobořicích. Pomáhala babičce v domácnosti i obstarávat obživu. Například vzpomíná, jak po žních chodila s babičkou na pole sbírat klasy, které zde zůstaly ležet po svozu obilí. Na mlatě je babička vymlátila cepem, přesila sítem a pytel obilí pak ve mlýně vyměnila za pytel mouky.

    V novém školním roce dostala Machálková nového pana učitele Vincence Vránu, který ji přesadil do první lavice, protože byla drobná. Ustál i pohoršení místní selky, která si přišla stěžovat, že její dcera sedí v lavici „vedle Cikánky“. Byl spravedlivý, nenechal se sedláky podplácet a v dětech podporoval jejich talenty – v případě Machálkové její zpěv.

    Machálková vzpomíná na své strýce. Stanislav Holomek se stal mistrem v závodě Elektrosvit ve Svatobořicích, kde si koupil domek a jako nevěstu si přivezl Češku Annu Čapkovou, s níž se seznámil na vojně v Olomouci. V Elektrosvitu s ním jako zámečník pracoval i jeho bratr a další Machálkové strýc Čeněk zvaný Vincek. Poznamenává, že jako jediný udělal radost své mamince a za ženu si vzal Romku, Milenu Danielovou. Jejich prvorozená dcera Danuška zemřela v 6 měsících na spálu. Machálková vzpomíná na jejich druhou dceru Růženku, narozenou 1939, ke které měla blízký vztah a často o ni pečovala.

    Strýc Tomáš Holomek se na studiích [Právnické fakulty] v Praze sblížil s Češkou Hedvikou [Imrichovou]. Studium v roce 1936 přerušil, protože čekali rodinu. Oženil se a v roce 1937 se jim narodil syn Karel, bydleli v podnájmu v Miloticích a pracoval v Kyjově ve sklárnách. Když se jim o dva roky později narodila dcera Marcela, vrátil se ke studiu, které už ale netrvalo dlouho – po okupaci byl v říjnu 1939 ze školy jako jeden z prvních vyhozen a nastoupil jako aspirant vojenskou službu ve vojenské posádce v Mukačevu.

    Toto svědectví končí v knize …to jsou těžké vzpomínky, 1. svazek v období před válkou. Vzpomínky na internaci v Auschwitz II – Birkenau bude vylíčena až v 2. svazku této publikace.

    Jak citovat abstrakt

    Abstrakt svědectví z: HORVÁTHOVÁ, Jana a kol. ... to jsou těžké vzpomínky. 1. svazek. Vzpomínky Romů a Sintů na život před válkou a v protektorátu. Brno: Větrné mlýny, Muzeum romské kultury, 2021. ISBN 978-80-86656-45-8, 135-140, 190, 684-685. Svědectví Romů a Sintů. Projekt Pražského fóra pro romské dějiny (ÚSD AV ČR), https://www.svedectviromu.cz/svedectvi/emilie-machalkova-roz-holomkova (cit. 14.4.2024)
  • Vznik svědectví

    Výpovědi Emílie Machálkové jsou citovány z jejího memoáru s názvem Sága rodu Holomků a z rozhovoru z 26. června 1989 v Brně, archivovaném ve sbírkách Muzea romské kultury (dále jen MRK).

    Jako na další zdroje se odkazuje na rozhovory z let 1989, 1996, 2005, 2007, 2008, 2009 ve sbírkách MRK, na záznamy vzpomínkového vyprávění pořízené na různých besedách a přednáškách (přednáška Původ Romů a dějiny Romů ve 20. století, 2005, součást vzdělávacího programu o. p. s. Živá paměť Zmizelí Romové a Romové dnes; beseda s pamětníky holokaustu Prý jsme měli štěstí, 9. 11. 2006, Brno; přednáška Šoa Porajmos Holocaust, 29. 2. 2012, Brno; vzdělávací program o. p. s. Živá paměť Zmizelí Romové a Romové dnes, 2014). Dále se odkazuje na výzkumné zprávy (5/2005 projekt o. p. s. Živá paměť – vzdělávací program Zmizelí Romové a Romové dnes; 14/2005 Kyjov 29. 6. 2005 a 23. 8. 2005; 1/2008 Moravští Romové: Brno – Emílie (Elina) Machálková, roz. Holomková; 5/2009 Emílie Machálková – pamětnice Svazu Cikánů-Romů) a na diplomovou práci Jany Holomkové (dnes Horváthové) Integrace a asimilace svatobořických Romů, Masarykova univerzita, 1989. Vzpomínky paní Machálkové jsou zpracované a veřejně přístupné i na webu projektu Paměť národa a pamětnici byla věnována v roce 2011 i reportáž v pořadu České televize Babylon - „Emílie Machálková – jediná dnes žijící Romka přeživší holocaust“.

    Vzpomínky doplňují fotografie ze sbírek MRK a ze soukromého archivu Jany Horváthové. 

  • Kde najdete toto svědectví

Přihlašte se k odběru našeho newsletteru

Partneři

  • Muzeum romské kultury

Podporovatelé

  • Bader
  • GAČR
  • TCAOS